Jak jsme byli na Venhodovi

V pátek 12. července 2013 to bylo již dlouhých šestnáct let co se v CHS Jifex pana Jindřicha Fencla narodilo jeho fence CH Bessy Jifex, po krytí psem Bak od Prvního potoka, sedm welššpringřích štěňátek. Z jedné fenky, které dali jméno Cira, se pro mě a moji ženu Petru stala věrná společnice a vynikající kamarádka na dlouhých čtrnáct let. Hned cestou domů jsme malou Ciru přejmenovali na "Kety" a tak jsme jí také říkali celý její život.

V červnu to byly již dva roky co nás naše milovaná "Kety" navždy opustila a odebrala se do psího nebe, my však na ni stále často vzpomínáme. "Kety" byla obrovskou psí osobností, byla lovec tělem i duší a při tom dokázala být neobyčejně obětavou matkou, která se o svá štěňátka starala s naprosto vzornou mateřskou péčí.

 "Kety" byla ve své době jednou z mála chovných fen WSS, která měla úspěšně složené všestranné zkoušky. O naší účasti na Memoriálu Josefa Venhody, všestranných zkouškách, kde "Kety" získala nejvyšší možné pracovní vzdělání, jsem na jaře roku 2003 sepsal článek, který byl původně určen pro zpravodaj KCHLS. Osud to však zařídil tak, že článek nikdy nevyšel ani v klubovém zpravodaji ani nikde jinde. Celé ty roky ležel v mém "šuplíku" (přesněji v podobě jedniček a nul na jednom z mých záložních CD disků). A protože jsme v pátek na naši "Kety" vzpomínali v souvislosti s datem jejího narození tak jsem se rozhodl, že tento článek zveřejním zde, na svém blogu, jako vzpomínku na ni.

Jak jsme byli na Venhodovi

V loňském roce 2002 jsem vedl naši fenu wss Cira Jifex, které domácky říkáme "Kety" na Memoriálu Josefa Venhody. Chtěli jsme ji ověnčit trofejí z VZ a pro tento memoriál jsme se rozhodli jednak z důvodu jeho velmi dobré dostupnosti od nás z Ivančic a také s ohledem na  termín ve kterém se konal. "Kety" totiž v loňském roce, přesně 12. června, porodila 4 pěkná štěňátka a tak jsme potřebovali termín zkoušky až v samém zvěru kynologické sezony abychom feně mohli dát čas na zotavení po březosti a mateřství a také aby byl určitý prostor pro důkladné procvičení všech zkušebních disciplín.

Cira Jifex "Kety" - hlavní hrdinka tohoto příběhu, 12. července 1997 - 16. června 2011

Jako „generálku“ na všestrannou zkoušku jsme pojali přípravu a účast na BZ jezevčíků, teriérů, retrieverů a slídičů, kterých jsme se zúčastnili dne 5. října 2002 v honitbách HS Obyčtov a LDO Přibyslav na okrese Žďár nad Sázavou. Zkoušky byly perfektně připraveny v nádherných jehličnatých lesích českomoravské vysočiny a byly ukázkou toho, že když něco dělá správný kolektiv, tak to musí perfektně klapnout. Až na místě jsme zjistili, že nás daleko předchází pověst slavnější matky a sestry naší Kety (Bessy Jifex a Cita Jifex absolvovaly úspěšně MMŠ) a naše výkony byly sledovány s velkým očekáváním. První 3 disciplíny předvedla Kety naprosto perfektně, zvláště pak provedení šoulačky bylo rozhodčími vysoce hodnoceno a mělo tak za následek, že na barvu nás následovala velmi početná korona. Pobarvená stopa byla stará 20 hodin a "Kety" při jejím sledování, hned na začátku, jednou sešla dál než povoluje zkušební řád. Byli jsme opraveni ale pak už následovala přímá trasa až na konec barvy k ležícímu srnci. Blahopřání a předání úlomku proběhlo za zvuků borlice a bylo velmi pěkným zakončením disciplíny. Barvářské zkoušky jsme složili ve II. ceně s celkovým počtem 79 bodů. Na „generálku“ to nebylo vůbec špatné.

Memoriál Josefa Venhody, který jsme si vytyčili jako hlavní cíl našeho snažení se tradičně koná v okrese Třebíč a jeho VIII. ročník probíhal 19. a 20. října 2002 v honitbě Mysliveckého sdružení Studenec. Na slavnostním zahájení jsem byl pořádně napjatý, čekaly nás 2 perné dny ve kterých budeme muset co nejlépe ukázat vše co jsme se společně naučili. MJV je poněkud speciální soutěž v tom, že se ho mohou zúčastnit jak psi „malých plemen“ tak také ohaři. Celkem se na sobotní zahájení sešlo 31 psů, z toho 15 ohařů. Každý pes je samozřejmě posuzován podle příslušného „svého“ zkušebního řádu pro VZ. Nejlepší ohař i nejlepší zástupce „malých plemen“ pokud dokončí soutěž v I. ceně obdrží titul CACT a další pes v I. ceně titul res. CACT.

Zahájení zkoušek probíhalo od 8.30 hodin a bylo provázeno vystoupením skupiny trubačů což dodalo celému aktu velmi slavnostní ráz. Moje nervozita se přenesla i na "Kety" a tak jsme tam stáli, já jsme poslouchal spoustu organizačních pokynů a moc si přál abychom na stejném místě stál i zítra odpoledne.

Vše na zkouškách začíná losováním. Byl jsem moc rád, že jsem si z umaštěného a sešívaného klobouku správce zkoušek pana Havlíka vytáhnul právě los číslo 27. Zrovna 27. jsem se narodil a sedmičku považuji za svoje šťastné číslo (nejsem pověrčivý, ale co kdyby). Číslo losu nám určilo i skupinu do které jsme byli zařazeni a ze které se na 2 následující dny stala velmi dobrá parta. Byli jsme vlastně jenom 3, kromě mě s "Kety" do skupiny patřil ještě pan František Škeřík z Počátek s fenkou německého křepeláka Aris z Čechorodu a pan Miroslav Jati z České vsi s černobílou fenkou anglického špringršpaněla Any od Stroupinského potoka. Korona, která nás doprovázela, nebyla příliš početná a její složení se měnilo s ohledem na právě zkoušenou disciplínu i na denní dobu, její nejstálejší členkou byla moje žena Petra, která nám byla po celou dobu velkou oporou. 

Slavnostní zahájení MJV - sobota 19. října 2002
zleva
číslo 26 - pan Miroslav Jati s fenou AŠ Any od Stroupinského potoka
číslo 27 - pan Zdeněk Šilberger s fenou WSS Cira Jifex - autor článku
číslo 28 - pan František Škeřík s fenou NK Aris z Čechorodu- vítěz MJV v malých plemenech, 492 bodů, CACT

 První den zkoušek nám byly přiděleny disciplíny v lese a na malém poli, takže nás čekalo odložení, šoulačka, práce na pobarvené stopě a většina disciplín s aportem, vlečky a pohozené se zvěří srstnatou i pernatou, nahánění a klid na stanovišti. Na druhý den nám zbylo velké pole a voda, přál jsem si jenom abychom v neděli nemuseli jít hned ráno na vodu (teplota po ránu byla jenom pár stupňů nad nulou). Pak jsem si ale uvědomil, že neděle je ještě daleko a je třeba se soustředit na věci, které jsou bližší.

Odpolední hodnocení prvního dne zkoušek dopadlo celkem uspokojivě. "Kety" obdržela za práci na barvě známku 3, jednou sešla z vyznačené dráhy. Svůj podíl na tom určitě měl mladý porost borovic ošetřený chemickým přípravkem proti ohryzu zvěří přes který část pobarvené dráhy vedla. Z výkonu na disciplíně dohledávka a přinášení pernaté zvěře jsme dostali dokonce známku 2, ale vzhledem k podmínkám, které tehdy panovaly se na "Kety" nezlobím a jsem moc rád, že to zvládla. Celá skupina absolvovala první den úspěšně. Velmi dobře si vedla křepelačka pana Škeříka, která dostala samé čtyřky, pan Jati obdržel na barvě známku 3 za jednu opravu a z dohledávky a přinášení pohozené pernaté zvěře dostal také jako my s "Kety" známku 2. Odpoledne jsme se rozcházeli k odpočinku spokojeni a hlavně rozhodnuti pokračovat v neděli až do úspěšného konce soutěže.

Nedělní nástup před mysliveckou chatou ve Studenci nám přinesl především změnu ve složení naší skupiny. Vzhledem k tomu, že už nepokračují dva JGT a jeden retriever byl pan Škeřík se svou křepelačkou přeřazen do druhé skupiny a k nám přibyl mladý "nemyslivec" se svým chesapeake bay retrieverem. Poprvé jsme měli s manželkou možnost pozorovat při práci toto u nás neobvyklé plemeno. Dobrá zpráva alespoň pro moje uši byla, že ráno nastupujeme do „velkého pole“ a voda bude až po obědě (snad se trochu oteplí). Po celý den jsme dostávali pravidelné informace o úspěšném účinkování pana Škeříka s jeho Aris v sousední skupině psů.

Velké pole je naše silná disciplína (moje, ale hlavně "Kety"). Musím říct, že od rána na ní bylo vidět, že už má dost toho nošení mrtvol ze soboty a ráda by se pořádně proběhla. Jakmile k tomu dostala příležitost tak ji využila a zajíci a srnčí běhalo mezi remízy za doprovodu jejího štěkotu až rozhodčí nadskakovali. Nakonec si sami páni rozhodčí dovolili udělat malý „žert“ jehož terčem se stala moje žena, která nám vzorně držela palce v koroně. Jejich sdělení, že to co viděli byla „hrůza“ jí málem přivodilo mdlobu. Naštěstí jí hned všechno patřičně vysvětlili, a tak jsme mohli po krátkém čekání na myslivecké chatě pokračovat na vodě.

Vodní disciplíny doplněné o nezbytné vodění na řemeni se zkoušely na velkém rybníku pod kterým jsme v sobotu dělali „malé pole“. Rybník měl břehy porostlé metr vysokou suchou trávou v pásu širokém asi 15 metrů, který navazoval na rákos rostoucí místy ještě 20 metrů od břehu, pak teprve byla volná hladina. Při slídění v rákosí měli psi dostatek prostoru. "Kety" slídila v rákosí s razancí za kterou by se nemusel stydět ani těžší pes a občas bylo i slyšet šplouchat vodu když se dostala až na kraj porostu k volné hladině.

Výsledky druhého dne našeho účinkování na MJV už ani lepší být nemohly, ze všech zkoušených disciplín jsme obdrželi známku 4. Návrat od rybníka na mysliveckou chatu byl v radostné náladě a pak nám ani nevadilo dlouhé čekání na vyhlášení výsledků. Spočítat dobře výsledky VZ pro téměř 30 psů dá hodně práce. Čekání jsme vyplnili vydatným obědem, který jsme si konečně zase vychutnali bez onoho nepříjemného pocitu v žaludku. Svůj oběd dostala i "Kety", které pečený bůček moc chutnal. Zasloužila si ho. Konečně také byl čas na rozhovor se starými, ale hlavně novými přáteli.

Při slavnostním vyhlašování výsledků, které probíhalo v duchu těch nejlepších mysliveckých tradic,  padla řada čísel, já uvedu jenom ta pro nás nejdůležitější. Vítězem mezi malými plemeny se stala křepelačka Aris z Čechorodu s přehledem vedená panem Škeříkem z Počátek, celkový zisk 492 bodů ji zařadil do I. ceny a proto také obdržela titul CACT. Špringršpanělka Any od Stroupinského potoka dokončila MJV ve II. ceně, když na tu první jí chyběly pouhé 2 body, ale i tak měl pan Jati z jejího výkonu upřímnou radost. Naše Cira Jifex (ale správně "Kety") dokončila Memoriál Josefa Venhody v I. ceně s celkovým počtem bodů 468, v pořadí „malých plemen“ se umístila na 4. místě ze 13 psů, kteří memoriál dokončili. Celkem v sobotu ráno nastoupilo na MJV 16 psů malých plemen, ale 3 pejsci zkoušky z různých důvodů nedokončili. Po celou dobu zkoušek jsme slyšeli z různých stran pochvalné výroky na adresu našich pejsků za jimi předvedené výkony. Jejich práce se vždy vyznačovaly velkou chutí spojenou s dokonalou ovladatelností. Dojem, který jsme svým výkonem zanechali mohl být pouze ten nejlepší.

Na obrázku zleva
číslo 26 - pan Miroslav Jati s fenou AŠ Any od Stroupinského potoka
číslo 27 - pan Zdeněk Šilberger s fenou WSS Cira Jifex - autor článku
číslo 28 - pan František Škeřík s fenou NK Aris z Čechorodu - vítěz MJV v malých plemenech, 492 bodů, CACT

Do dnešního dne rádi vzpomínáme na 2 dny, které jsme strávili v honitbě MS Studenec, kde jsme mohli díky práci myslivců okresu Třebíč předvést kvalitní výkon zástupce plemene welššprigeršpaněl feny Cira Jifex. Přátelství, která jsme tenkrát navázali trvají dodnes a je pro nás vždy potěšením potkat na některé kynologické akci bývalé a možná ještě budoucí „spolubojovníky“.

Petra a Zdeněk Šilbergerovi


Celý článek jsem úmyslně ponechal v původní podobě, nezměnil jsem v něm ani jediné písmenko, protože tato jeho podoba, dle mého názoru, nejlépe vystihuje dobu ve které vznikl.