Heda Jifex "Arwen" na Memoriálu Mileny Štěrbové 2012

XXV. ročník Memoriálu Mileny Štěrbové, nejtěžší pracovní soutěže loveckých slídičů v ČR, se v roce 2012 konal v obci Lipová v okrese Cheb a protože jsme byli při tom tak o tom mohu napsat tento článek.

 Úvodem bych asi ale nejprve měl vysvětlit co to Memoriál Mileny Štěrbové (MMŠ) vlastně je. Chcete-li, tak si můžete na webu KCHLS najít "Statut MMŠ" a ten si důkladně prostudovat, nebo se můžete spokojit s mým vysvětlením, že se jedná o nejtěžší a nejprestižnější soutěž loveckých slídičů, která se pořádá jedenkrát za dva roky od roku 1964 až do dnešních dnů na počest chovatelky a velké propagátorky využití loveckých slídičů v myslivecké praxi, paní Mileny Štěrbové. Každému nejlepšímu zástupci plemene, který tuto soutěž dokončí v I. ceně může být uděleno čekatelství CACT (Český šampion práce) a celkovému vítězi náleží titul CACIT (Mezinárodní šampion práce). Pořadatelem této soutěže, která má také mezinárodní účast, je Klub chovatelů loveckých slídičů. Paní Milena Štěrbová byla jeho zakládající členkou.
Dříve bylo nutné se na tuto soutěž nominovat úspěšným složením Všestranných zkoušek. Dnes, vzhledem ke všeobecnému úpadku lovecké kynologie, stačí absolvovat Zkoušky vloh a přihlásit se! Kdo se nakonec MMŠ opravdu zúčastní o tom rozhodne výbor KCHLS, který by měl sestavit pořadí podle počtu bodů získaných na absolvovaných zkouškách. MMŠ se může zúčastnit maximálně 24 psů, pro WSS je mezi nimi rezervováno 5 míst. Na MMŠ v roce 2012 se přihlásilo pouhých 18 psů (z toho jeden ze zahraničí), nakonec jich ale opravdu nastoupilo pouhých 16 (patnáct vůdců se šestnácti psy, protože jedna vůdkyně vedla dvě feny AC).
Naši účast na MMŠ 2012 jsme dlouho zvažovali a to přesto, že přihlášku jsme vyplnili a odeslali klubovému výcvikáři již v březnu. Proč jsme nakonec tak váhali zda se na tuto těžkou soutěž vypravit vysvětlím trochu později v souvislosti s dalšími skutečnostmi. Konečné rozhodnutí, že na MMŠ opravdu "Arwen" povedu padlo až v době kdy se na webu KCHLS objevila nominační listina memoriálu a v ní (seřazené podle počtu bodů ze složených zkoušek) figurovala naše Heda Jifex "Arwen" na pátém místě. To bylo zhruba 14 dnů před memoriálem a protože jsme do té doby s "Arwen" prakticky vůbec netrénovali museli jsme s ní zkusit alespoň několik nejobtížnějších disciplín. Času bylo málo, takže jsme alespoň sehnali pěkně vypaseného králíka a "Arwen" jsme s ním založili několik dlouhých 400 krokových vleček. Všechny vypracovala naprosto bezchybně, králíka přinesla a vždy spolehlivě odevzdala. Zároveň jsme také protrénovali vlečku s pernatou zvěří, pohozenou s pernatou i srstnatou, přinášení kachny z hluboké vody a dohledávku a přinášení kachny pohozené v rákosí. Vše na výbornou! Z našich zásob v mrazáku a také z moravskokrumlovských jatek jsme si zaopatřili tolik vepřové krve abychom s ní mohli založit tři pobarvené stopy v Obecním lese. Na nich jsme chtěli prověřit, zda "Arwen" od loňského podzimu nezapomněla jak se chodí po "barvě".  Tato disciplína nepatří právě k "Arweniným" oblíbeným, ale její výkon byl natolik spolehlivý abychom ji mohli považovat za způsobilou dokončit "barvu" také na MMŠ. Z dalších "lesních" disciplín jsme ještě trénovali odložení, šoulačku a nahánění a také tady vše dopadlo na jedničku, tedy správněji za čtyři. Při tomto opakovacím výcviku jsem "Arwen" pochopitelně vodil já, ale jako pomocnice se kolem pohybovala moje žena Petra a naše kamarádka Jitka. Obě dávaly bedlivý pozor na to jak si vedeme a kritizovaly mě kdykoliv jsem udělal krůček bokem. Připadal jsem si skoro jak na memoriálu!

Naše výprava na MMŠ 2012 začala v pátek 14. září ráno kdy jsme v Ivančicích naložili do našeho věrného Berlinga všechny možné krámy (většinu z nich jsme nakonec stejně nepotřebovali). Závěrem jsme na zadní sedadlo usadili "Arwen", rozloučili jsme se zbytkem naší smečky, kterou dostala na starost moje sestra Iva a její přítel a vyjeli směrem na západ. První zastávku jsme udělali hned za prvním kopcem, ve vesnici Neslovice, kde jsme ještě naložili naši velkou kamarádku Jitku s další spoustou jejich krámů a pak už jsme, v kompletní sestavě, pokračovali tak jak nás naše GPS navigace vedla.
Druhou zastávku jsme měli až za Prahou, u Rudné, kde jsme si protáhli všechny končetiny, koupili si další dávku kafe a vyvenčili "Arwen", která byla šťastná, že se může, konečně, trochu proběhnout. Konečným cílem naší páteční cesty byl kemp ve Stebnici, kde jsme měli rezervovanou třílůžkovou chatku. Na místo jsme dorazili krátce po poledni a když jsem zastavil Berlingo před chatkou tak na denním počítadle svítil údaj 398 km. Takhle daleko jsme ještě na žádné zkoušky nikdy nejeli. Jen co jsme si prohlédli chatku, která nám bude až do neděle sloužit za přístřeší a vyložili část našich věcí tak do kempu přijeli náš velký přítel a "Arwenin" chovatel pan Jindřich Fencl (Chovatelská stanice Jifex) s její sestrou Helgou Jifex (které říká "Slinta"), se svým synem Milošem a jeho přítelkyní Jiřinou. Na tohle setkání jsem se těšil stejně jako na vlastní memoriál a skutečnost, že povedeme s Jindrou na stejné soutěži dvě úspěšné welššpringří sestry byl pro mě jednou z motivací k tomu abych vůbec účast na MMŠ 2012 uskutečnil.

Petra s "Arwen" ve stebnickém kempu

Jindřich Fencl s CH Helga Jifex ve stanu na Mýtině

Ve stanu na Mýtině před losováním

 Dalším bodem našeho pátečního "memoriálového" programu byla prezence a losování startovních čísel, které bylo naplánováno na dobu od 15 hodin na Mýtině. Na místo, kde byl postaven velký stan, jsme dorazili krátce po třetí hodině odpolední, vrchnímu rozhodčímu Ing. Horynovi jsme odevzdali "Arwenin" průkaz původu a usadili jsme se k volnému stolku abychom počkali až bude vyhlášen nástup k losování startovních čísel.
Nástup se konal na louce před stanem a my s "Arwen" jsme si při něm vylosovali číslo 2 což rozhodlo o tom, že budeme v jiné skupině než Jindra s Helgou (vylosovali si číslo 13) a také o tom, že v sobotu budeme začínat na "velkém poli", potom se přesuneme k vodě a na závěr dne nás čekají vlečky. Na neděli nám pak zbudou všechny "lesní" disciplíny. Jindra s Helgou měli naopak začínat v sobotu v lese a pole, voda a vlečky jim zůstane na neděli. Z Mýtiny jsme odjeli zpět do cca 8 km vzdáleného kempu s tím, že v 19 hodin nás ještě čeká slavnostní zahájení XXV. Memoriálu Mileny Štěrbové na Náměstí Krále Jiřího z Poděbrad v Chebu.

S "Arwen" na nástupu při losování na Mýtině

Jindřich Fencl s CH Helga Jifex při losování na Mýtině

Do Chebu jsme dojeli po klikaté trase v koloně aut, kterou z Mýtiny vedl jeden z místních pořadatelů. Zaparkoval jsem Berlingo kousek od slavného chebského Špalíčku, před kterým se měl konat ceremoniál slavnostního zahájení letošního MMŠ. Součástí programu zahájení memoriálu byla také velmi aktivní účast Mládežnického dechového orchestru Základní umělecké školy Jindřicha Jindřicha v Chebu s mažoretkami (v červenci 2011 se toto těleso zúčastnilo Mistrovství světa pochodových hudeb 2011 konaného v malajsijském hlavním městě Kuala Lumpuru), což se většině přítomných pejsků ani trochu nelíbilo. "Arwen" byla v naprostém klidu, neměla na ni vliv hlasitá hudba, ale ve chvíli kdy za svými zády zaznamenala skupinu pochodujících dívek mávajících bílými "klacky" tak to s ní málem šlehlo! Mažoretky s kapelou nás obešly a zůstaly stát před řadou nastoupených vůdců se psy aby po chvíli předvedli další své číslo. "Arwen" se na stojící mažoretky nechtěla ani dívat, seděla za mnou, otočená zády ke všemu dění a když došlo na další akci mažoretek tak jsem raději nástup opustil a odešel s "Arwen" o kousek dále abych ji uklidnil.

S Jindrou před slavnostním zahájením memoriálu na náměstí v Chebu

Zahájení MMŠ 2012 na chebském náměstí

Zahájení MMŠ 2012 na chebském náměstí

Chápu, že město Cheb, jehož sympatický místostarosta převzal nad MMŠ záštitu se chtělo pochlubit tak skvělým souborem, ale ke kynologické akci mi to trochu nesedí. Mnohem více se nám líbilo troubení na lesní roh a borlice v podání žáků a učitelů lesnické školy, to nám k takové akci sedělo mnohem více.

Mažoretky, které se "Arwen" vůbec nelíbily

 Ceremoniál měl celkově důstojnou atmosféru a historické chebské náměstí, hezky upravené, se spoustou květin a opravenými fasádami měšťanských domů bylo velmi vhodnou kulisou. Po skončení slavnostního zahájení MMŠ odešli rozhodčí na poradu a my jsme odjeli do kempu, už jsme se těšili do postele. Cestou jsme ještě učinili jednu neplánovanou zastávku, protože jsme neodolali pohledu na slunce zapadající za Jesenickou vodní nádrží a celou scenérii jsme si vyfotografovali.

Západ slunce nad Jesenickou přehradou

V sobotu ráno jsem se probudil brzy, chvíli po páté hodině a zaslechl jsem zvuk dešťových kapek dopadajících na střechu naší chatky. Jestli něco nesnáším tak jsou to zkoušky v dešti. A je jedno, jestli na nich vedu, nebo posuzuji. Naštěstí těch kapek spadlo jenom tak málo, že na trávě ani nevytvořily pořádnou rosu. Obloha se pokryla kupkovitými mraky a vypadalo to na velmi hezký zářijový den.

Sobotní nástup před rozjezdem do honitby

Sobotní nástup před rozjezdem do honitby

Po snídani jsme nastoupili do našeho Berlinga a odjeli na základnu na Mýtinu, kde bude v osm hodin nástup. Nástup se konal přesně a hned po něm jsme odjeli na první pracoviště, kterým v tomto případě bylo tzv. "velké pole". Skupinu ve které jsme měli pracovat byla tvořena losy 1 až 3. Já s "Arwen" jsme měli číslo 2 a čísla 1 a 3 měly dvě feny AC, které vedla jejich majitelka Martina Králová. Celá naše skupina včetně dvojice rozhodčích, vedoucího skupiny a nepočetné korony vysedla z aut u velkého strniště obklíčeného remízem s polní cestou uprostřed z jedné strany a travnatou mezí s několika břízami na straně druhé.. Vedoucí skupiny sliboval, že tam bude dostatek zvěře pro všechny naše disciplíny. Rozhodčími na "velkém poli" byli Ing. Jarmila Jindřichovská a Martin Petráň.
Jako první šla na slídění kolegyně Martina Králová s fenkou AC s losem číslo 1 a já jsem s "Arwen" po boku a s vedoucím skupiny za zády postupoval cca 40 kroků za rozhodčími pro případ, že se podaří najít zvěř abych mohl na stopu nasadit "Arwen". Tak si to rozhodčí přáli. Tuto situaci nemám rád i když jsem nucen ji uplatňovat i jako rozhodčí s ohledem na nedostatek zvěře v našich revírech. Po cca 150 m chůze po strništi přímo přede mnou a "Arwen" vyskočil ze svého lože zajíc, které kokra před námi přešla. "Arwen" se po zající vrhla až se mnou trhla bokem. Zajíc mezitím přeběhl těch dvacet metrů strniště, které ho dělily od remízu a zmizel v krytině. Dlouho jsem nepřemýšlel, zaregistroval jsem, že vedoucí skupiny volá na vpředu jdoucí rozhodčí, že máme zvěř, sehnul jsem se k "Arwen", odepnul karabinu z jejího obojku a řekl: "Běž". "Arwen" vyrazila dopředu, zmizela v krytině do které zaběhl zajíc a vzápětí začala souvisle hlásit. Stopu hlasitě sledovala skrz celý remíz až vyběhla na sousední zpodmítané pole a na něm ještě několikrát zahlásila. Mezitím přispěchali oba rozhodčí aby posoudili její práci. Omluvil jsem se jim, že jsem ji pustil bez jejich svolení, ale jim to vůbec nevadilo. Po chvíli jsem "Arwen" přivolal dvěma písknutími a opět ji připoutal na vodítko. Rozhodčí prohlásili, že si tuto situaci budou pamatovat a odešli pokračovat ve slídění s kokrou. My jsme dál postupovali za nimi.
Kokra slídící před námi během svého dvacetiminutového slídění na žádnou zvěř nepřišla, kromě srnčí stopy, kterou sice sledovala, ale bez hlášení. Po ní slídila "Arwen". Nejprve jsme postupovali s dobrým protivětrem podél remízu, který "Arwen" v pravidelných intervalech prohledávala a já doufal, že v něm zvedne dalšího zajíce, nebo zalehnutý kus srnčí zvěře. Bohužel se nic takového nestalo a na konci pole jsme museli otočit do protisměru a slídit podél travou zarostlé meze s větrem v zádech. Ke konci slídění jsem na "Arwen" pozoroval, že je ve styku se stopou zvěře a usoudil jsem, že by se mohlo jednat o dalšího zajíce, který před námi skrytě ustupujeme mezí porostlou trávou. Přidal jsem proto do kroku a snažil jsem se dostat "Arwen" více dopředu aby zajíce vyhnala na strniště vlevo, nebo na podmítku vpravo od meze. Bohužel se nic takového nepovedlo a naše slídění v této situaci skončilo uplynutím dvaceti minut časového limitu.
Na MMŠ musí bezprostředně po ukončení slídění (kdy je pes ještě uhnaný) následovat disciplína "pohozená" s pernatou zvěří. Zatímco šel pan Petráň odhodit bažanta na předepsanou vzdálenost 50 kroků (na běžných zkouškách 30 kroků) já jsem "Arwen" otočil aby neviděla zakládání "pohozené" a naším obvyklým "rituálem" jsem se snažil dát jí najevo co teď bude následovat. Z určeného bodu jsem pak "Arwen" vypustil z vodítka s povelem k hledání a dalším povelem ji poslal více dopředu. "Arwen" si zcela zkušeně naběhla na vítr, který jí přinášel pach ze stopy rozhodčího, pak ještě protáhla běh pár metrů vpřed a vzápětí jsem už viděl, že má bažanta "v nose", trochu doleva, doprava a stála u něj. Aniž by zvedla hlavu jej uchopila do mordy tak překotně, že jí dvakrát vypadl, pak jej ale uchopila pevně až se mu zvedla letka do výše a rozběhla se ke mně. Zůstal jsem stát naprosto v klidu a snažil jsem se ani nemrkat. Cítil jsem, že oba rozhodčí mě pečlivě pozorují aby zaregistrovali jakýkoliv zvukový nebo vizuální povel, který bych teď vydal. Nebyl však potřeba. "Arwen" přišla těsně přede mne, usedla a já jsem jí nechal chvíli výdrž, než jsem se předklonil, vzal jí z mordy bažanta, položil ho na zem vedle ní a připnul ji na vodítko. Rozhodčí se krátce poradili a pak vyhlásili známky:

nos	4
slídění	4	kokra prý slídila lépe, ale i to naše bylo pořád na čtyřku
hlasitost	3
stopa živé zvěře	4
klid po výstřelu	4
poslušnost	4
pohozená se zvěří pernatou	4	velmi pěkná práce

Říká se, že všechno je jednou poprvé a nám se to opět potvrdilo. "Arwen" dostala poprvé ve svém životě z hlasitosti jinou známku než 4, zase nová zkušenost!Po vyhlášení známek jsme postupovali směrem k autům a před námi slídila kokra s číslem 3. Když jsme k autům došli tak jsme se rozhodli, že nepojedeme s rozhodčími na nové místo, kde budou obě kokry dělat náhradní slídění, protože neměly zvěř, ale odjedeme na Mýtinu aby si "Arwen" odpočinula před dalšími disciplínami.

Po ukončení práce na "velkém poli"

Ve stanu na Mýtině jsme se posadili k volnému stolu. Za chvíli přišel Jindra s Helgou. Měli za sebou úspěšně "barvu" a "šoulačku". Chvíli jsme poseděli než z "velkého pole" přijela také Martina Králová s oběma kokrami a od jiného stolu se zvedla dvojice rozhodčích Ing. Irena Erhartová a Miloslav Kašpar a vyzvali nás abychom je následovali na vodu. Pro vodní disciplíny byl vyhrazen silně podmáčený terén pokrytý hustým porostem vysoké a ostré trávy na západním okraji velké vodní nádrže Jesenice. Z dálky jsme mohli sledovat práci kokry s losem číslo 1, než přišla řada na mě s "Arwen". Využil jsem situace kdy šel rozhodčí Kašpar pohodit kokře kachnu a z trávy se zvedaly kachny a vzal jsem "Arwen" do náručí a ukázal jí v dálce vzlétající kachny abych ji trochu povzbudil.

Prohlížíme terén pro vodní práce

"Arwen" připravená ke slídění v rákosí

První naší disciplínou u vody bylo slídění v rákosí. Když mi dvojice rozhodčích vymezila prostor tak jsem se jich ještě pro jistotu zeptal zda chtějí vidět slídění v rákosí, nebo nahánění v rákosí. Z předchozích zkušeností vím, že si někteří rozhodčí tyto pojmy velmi častou pletou. Byl jsem ujištěn, že chtějí vidět slídění při kterém bychom dokázali lovit vzlétající kachny. Super, to je ta lepší a správná možnost! Vypustil jsem "Arwen" s povelem k hledání a pomalu postupoval za ní podmáčeným terénem přičemž mi do obou holínek natekla spousta vody. Část děrami kolem šněrování a část i ve chvíli kdy jsem neodhadl hloubku některého jezírka a stoupl do příliš hluboké vody. Nedbal jsem však na studící vodu v botách a snažil jsem se udržet "Arwen" ve správném tempu a vzdálenosti. Slídění jsme zakončili v místě, které již bylo vyhrazeno pro další disciplínu "dohledávku kachny pohozené v rákosí". Rozhodčí Kašpar šel pohodit kachnu kousek od místa kde ji předtím pohodil kokře a Ing. Erhartová si mezitím pohlídala abychom ani já ani "Arwen" neviděli které místo to je. Potom jsem opět "Arwen" poslal dopředu hledat. "Arwen" pracovala perfektně nosem, našla místo, kde měla kachnu kokra před námi, několikrát se na něj vrátila a teprve potom se mi podařilo dostat ji dostatečně daleko, kde zachytila pach naší kachny a našla ji. Vzhledem k tomu, že jsem opravdu nevěděl, kde kachna leží tak jsem vydal povel "hledej" i ve chvíli kdy už "Arwen" stála přímo nad kachnou. Vzápětí jsem uviděl, že se ke mně blíží s kachnou v mordě. Rychle a rozhodně jsem požádal dvojici rozhodčích aby odstoupili, protože stáli těsně vedle mě a já jsem chtěl mít při předávce kolem sebe dostatek místa. "Arwen" došla s kachnou až ke mně velkým obloukem, z levého boku, zastavila se u mé levé nohy, chvíli trvalo než začala usedat. Vše jsem sledoval úplně ztuhlý a když jsem si myslel, že již dosedla tak jsem se sklonil a kachnu jí odebral a předal rozhodčímu. Poradíme se a vyhlásíme Vám známky, řekli rozhodčí. Chvíli jsme počkali a pak jsme si vyslechli známky a hodnocení:

slídění v rákosí	4	perfektní práce při které "Arwen" slídila systematicky a samostatně ve správné vzdálenosti od střelce, mě bylo vyčteno, že jsem jí to kazil příliš častými povely
dohledávka pohozené kachny v rákosí	3	"Arwen" prý ještě zcela úplně nedosedla když jsem jí odebral kachnu

Ing. Erhartová mi také řekla, že povel "hledej", který jsem vydal když stála "Arwen" nad kachnou by mohl být považován za povel k přinesení, protože jsem jej pronesl s jinou intonací v hlase. Naprostý nesmysl! Za prvé jsem vůbec nevěděl kde se kachna nachází a za druhé nemám "Arwen" takto "nacvičenou". Je vidět, že na MMŠ se hodnotí i věci, které na běžných zkouškách nikoho ani nenapadnou. Když jsme s "Arwen" odcházeli od rozhodčích zpět ke koroně tak mi v holínkách čvachtala voda, kterou jsem si již zahřál a tak aspoň nestudila.

Přesun na disciplína "přinášení kachny z hluboké vody"

Rozhodčí Miloš Kašpar a Ing. Irena Erhartová s vrchním rozhodčím Ing. Janem Horynou před disciplínou "přinášení kachny z hluboké vody"

 

Sledujeme předchozího psa při "kachně z hluboké vody"

Martinina kokra s losem číslo 3, která šla na obě disciplíny po "Arwen" měla velkou smůlu, protože si asi při slídění zamotala zadní nohu do husté trávy a natáhla si vazy, nebo sval a navíc si o ostrou trávu pořezala břicho. Kvůli těmto zraněním nedohledala kachnu a v soutěži tím pádem skončila. Byla prvním psem, který z MMŠ 2012 vypadl.
Po ukončení práce v rákosí jsme se přesunuli o kousek dál k volné vodní hladině kde nás čekala disciplína "přinášení kachny z hluboké vody". Využil jsem opět toho, že před námi tuto disciplínu dělala Martina s kokrou a nechal jsem "Arwen" aby se na to dívala. Když na nás přišla řada tak jsem si nejprve dobře prohlédl břeh a rozhodl se ze kterého místa budu "Arwen" vypouštět a kde budu stát až bude přinášet kachnu. Potom jsme oba v doprovodu Ing. Erhartové poodešli o kus dále do porostu abych vystřelil z brokovnice otočený zády k vodě (tak je to vyžadováno). Zatímco jsem vystřelil druhý rozhodčí vhodil kachnu na zrcadlo. Když jsme se vrátili k vodě tak jsem "Arwen" kachnu ležící na zrcadle nejprve ukázal a pak jsem ji teprve odpoutal z vodítka a s povelem "přines" poslal pro kachnu. "Arwen" velmi rozvážně vstoupila do vody, očichala jakýsi klacek vyčnívající nad hladinu a pak zcela rekreačním tempem připlavala k trpělivě čekající kachně, uchopila ji za krk a doplavala s ní, stále tím rekreačním tempem, zpět ke břehu. Na mělčině si kachnu nadvakrát porovnala a uchopila ji do plné mordy. Jakmile začala "Arwen" vystupovat z vody tak jsem se už vůbec nehýbal a jenom očima sledoval její počínání. "Arwen" došla k mojí levé holínce a zůstala stát, přemýšlím zda jí kachnu neodebrat, to je ale známka 2, věřím, že usedne a čekám. "Arwen" si začala pomalu sedat, čekám až si jsem zcela a naprosto jistý, že opravdu sedí. Kachnu drží v plné mordě a tváří se znuděně. Konečně jsem se shýbl a vzal jí kachnu a předal ji rozhodčím. I jim se viditelně ulevilo.

Po krátké poradě vyhlásili rozhodčí naši známku:

přinášení kachny z hluboké vody

3

"Arwen" usedla mimo výseč 180 stupňů přede mnou, ocenili však moje pevné nervy a důvěru, kterou mám v její výkon

Poslední disciplínou, která nás ještě u vody čekala bylo "odložení". "Arwen" při ní ještě nikdy nezklamala a to dokonce ani na jedné z předešlých zkoušek, kde silný vítr lámal větve, které padaly zhusta kolem ní.

odložení

4

Také na MMŠ jsme dostali z odložení známku 4 a ještě bychom si prý zasloužili známku za "klid před letadlem", protože nad prostorem, kde se zkoušelo se proháněla dvě sportovní letadla a "Arwen" na ně nijak nereagovala. Všechny naše disciplíny u vody sledoval výcvikář KCHLS Ing. Horyna, který na memoriálu vykonával funkci vrchního rozhodčího.

Přesun na "odložení"

 Odložení bylo poslední disciplínou u vody a po jeho ukončení jsme se opět vrátili na základnu do stanu na Mýtinu, kde jsme měli chvíli času na to aby Petra vytřela "Arwen" růžovou osuškou, kterou jsme jí potom vzali do stanu aby si na ni lehla pod naším stolem. Dlouho jsme nečekali, protože trojice rozhodčích určených na vlečky ve složení Ing. Jaroslav Kostečka, Ph. D., Milan Řezníček a Alois Havrlant se po chvilce zvedla od svého stolu a vyzvali nás a Martinu Královou abychom je následovali na vlečky.

Pro disciplíny "vlečka se zvěří srstnatou" a "vlečka se zvěří pernatou" byla vybrána svažující se louka za Stebnicí. Hned na kraji louky se nacházel velký stoh volně ložené slámy. Vpravo od stohu založili rozhodčí vlečku pro kokru Martiny Králové s králíkem, který svou velikostí odpovídal velikosti psa. Martinina kokřice králíka přinesla a odevzdala na první pokus a dostala trojku. Proč trojku nevíme, protože jsme stáli daleko a hodnocení neposlouchali.
Před založením "vlečky" pro "Arwen" vyměnil vedoucí skupiny králíka za podstatně většího a rozhodčí Havrlant s ním natáhl stopu vlevo od stohu slámy. Po té, co došel na konec prozvonil mobil Ing. Kostečky čímž dal najevo, že můžeme začít na vlečce pracovat. Já jsem "Arwen" vyměnil vodítko na obojku za provázek s karabinou ze kterého ji tradičně vypouštím na vlečky a na něm jsem ji přivedl k nástřelu, kousek jsem ji vedl a pak vypustil. Louka byla tak svažitá, že když "Arwen" odběhla cca 40 kroků, tak mi zmizela pod obzorem a víc jsem ji už neviděl. Jenom v dálce jsem viděl vrcholy osik což dávalo tušit, že tam někde louka končí. Někteří z korony se vyšplhali na stoh slámy aby viděli až na konec "vlečky", já jsem tu možnost neměl, tak jsem jenom stál a čekal. Už když jsme přijeli na vlečky tak jsem na "Arwen" pozoroval, že je zpomalená a nemá tu náladu jakou měla po celou sobotu. Na vlečku vyrazila pod větrem, volným tempem, ale to někdy dělala už předtím, nikdy po vlečkách neběhala jako o závod. Když jsem "Arwen" vypustil z provázku tak jsem spustil stopky na svých hodinkách abych měl představu o tom jak jsme na tom s desetiminutovým časovým limitem. Stál jsem, koukal na zelenou louku před sebou a čekal. "Arwen" se objevila, ale bez králíka. Přivolal jsem ji, znovu ji dal na provázek a nasadil od nástřelu a vypustil. "Arwen" sledovala vlečku opět pod větrem a zmizela mi ze svahu dolů. Za pár minutek se situace opakovala. "Arwen" se vrátila bez králíka. Znovu jsem ji nasadil a vypustil a zase se vrátila bez králíka. Třetí nasazení a vypuštění se už u "Arwen" nesetkalo s takovým nadšením jako předchozí dvě a já jsem pozoroval jak působí unaveně. Otočil jsem se k rozhodčím a oznámil jim, že ze soutěže odstupujeme pro zdravotní indispozici feny. Ing.Kostečka řekl, že máme ještě čas ať to zkusíme, běžela osmá minuta z desetiminutového limitu (podle mých hodinek), "Arwen" by musela letět tryskem tam a zpět s králíkem aby to stihla. Zbytečné! Zopakoval jsem, že odstupujeme a Ing. Kostečka zavolal rozhodčímu na konci vlečky aby toho králíka přiaportoval sám a my jsme čekali až s ním přijde. Při tomto čekání se mě Ing. Kostečka zeptal zda již máme za sebou nějaké zkoušky!?? Tahle otázka mi opravdu vyrazila dech! To si snad myslí, že někdo jde na memoriál jako na první zkoušku? Odpověděl jsem slušně a věcně. Mezitím přišel rozhodčí Havrlant z konce vlečky i s králíkem. "Arwen" prý došla vždy maximálně do 2/3 délky vlečky. Všem třem pánům rozhodčím jsem poděkoval a podal ruku a naše účinkování na MMŠ 2012 tímto okamžikem skončilo. U auta na nás čekala smutná dvojice, Petra a Jitka. Myslím, že jsem v koutcích jejich očích viděl slzy. Objal jsem Petru a ona mi řekla, že to nevadí a že jsme až do této chvíle byli s "Arwen" moc dobří.

Jindřich Fencl s CH Helga Jifex po poslední sobotní disciplíně - "klid na stanovišti"

Jitka, Petra a Jindra s Helgou na Mýtině cestou od stanu k autu

Moc  a moc jsem si přál abychom s "Arwen" MMŠ došli do konce bez ohledu na celkový výsledek, ale zároveň jsem naše šance zcela reálně odhadoval tak na 40 %. Je na místě abych teď alespoň částečně vysvětlil proč jsem naše šance odhadoval takto nízko. "Arwen" se na jaře letošního roku nakazila velmi nebezpečnou bakterií stafylococus aureus. Ve skutečnosti můžeme mluvit o štěstí, že se nakazila "pouze" touto bakterií a že nebyla napadena také dalším, mnohem nebezpečnějším druhem bakterie. Avšak i tato infekce jí dala hodně zabrat, stejně jako léčba několika druhy antibiotik, které jí náš veterinář nasazoval cíleně na základě kultivací odebraných vzorků a testů na citlivost konkrétního kmene bakterie na účinné látky antibiotik. Léčba probíhala po většinu školních prázdnin a byla ukončena ve druhé polovině měsíce srpna. Pak jsme ještě čekali na výsledky poslední kultivace, která potvrdila, že je "Arwen" opět naprosto "čistá". V době kdy jsme s "Arwen" byli na MMŠ probíhala vlastně ještě její rekonvalescence a ona by potřebovala ještě nějaký čas aby se dostala do takové skvělé fyzické a psychické formy v jaké byla třeba vloni na podzim kdy dokázala během devatenácti dnů úspěšně složit dvoje VZ a KPZ. Kvůli těmto zdravotním potížím jsme původně vůbec nepočítali s tím, že bychom se s "Arwen" letošního memoriálu zúčastnili. "Arwen" byla na začátku léta unavená, padala jí srst a její barva byla rezavá místo tmavě červené na kterou jsme u ní stále zvyklí. Pak jsme se ale rozhodli jinak. Chtěli jsme aby se "Arwen" na MMŠ předvedla zároveň s její sestrou Helgou vedenou Jindrou Fenclem, protože to byla asi poslední příležitost vést na této soutěži společně s naším přítelem, který ji celkem třikrát vyhrál. To se do této doby nepovedlo nikomu dalšímu. Když jsme se potom rozhodli, že na MMŠ stejně nakonec pojedeme tak jsme se také dohodli, že uděláme všechno pro to aby se "Arwen" příliš neunavila, že ji budeme chránit a uděláme jí maximální pohodlí aby mohla i ve své ne zcela dokonalé kondici soutěž dojít. Jak je vidět tak jsme přece jenom neodhadli jak moc náročnou záležitostí MMŠ je. Dlouhá cesta, celodenní páteční program, cizí prostředí, náročné podmínky jednotlivých disciplín, to vše v součtu bylo nad současné síly naší "Arwen". Přesto ale jsme moc rádi, že jsme se na MMŠ předvedli. Vlečka se srstnatou zvěří, kterou jsme nedokončili byla naší předposlední sobotní disciplínou. Chyběl nám jenom malý krůček k tomu abychom v sobotu zdolali většinu z celkových devatenácti disciplín a v neděli by nás čekaly už jenom lesní disciplíny, kterých bylo pouze pět a nejsou ani zdaleka tak fyzicky náročné jako ty, které jsme už měli za sebou. Je to velká škoda, ale přesto jsme s "Arweniným" výkonem spokojeni.
Zcela určitě to byla poslední zkouška/soutěž, které se "Arwen" zúčastnila. Má za sebou celkem jedenáct pracovních zkoušek z nichž devět úspěšně dokončila s tímto celkovým skóre: I. cena – 7x, III. cena – 2x. Teď už si bude jenom užívat šťastného welššpringřího života s námi a v naší smečce, bude se mnou chodit na tah na kachny a na hony na bažanty a zajíce, určitě také občas dohledá nějaký postřelený kus spárkaté v naší honitbě a hlavně bude mě i mojí ženě dělat skvělou společnicí se kterou se můžeme vypravit prakticky kamkoliv, nebo jenom tak lenošit na gauči.
Po ukončení našeho působení na MMŠ 2012 jsme z "vlečkové" louky odjeli zpět na Mýtinu, kde jsem vyhledal vrchního rozhodčího Ing. Horynu. Sdělil jsem mu, že jsme odstoupili a v jaké situaci a vzal jsem si od něj zpět "Arwen" průkaz původu. Zároveň jsem mu řekl, že nebudeme na memoriálu až do konce, ale protože to máme domů 400 km tak přespíme do neděle v kempu a ráno se vydáme na cestu domů. U stolu jsme potom čekali až přijde z lesa Jindra s Helgou abychom jim oznámili, že pro nás MMŠ skončil. Když se to stalo tak bylo na Jindrovi vidět jak moc je překvapený a jak moc je mu to líto. Jindru s Helgou však čekala ještě poslední sobotní disciplína, kterou měl být "klid na stanovišti". Unavená "Arwen" spala pod stolem, stočená do klubíčka, na své růžové osušce a tak jsem ji tam nechal s Petrou a Jitkou a šel se podívat na "klid na stanovišti".
Pro disciplínu "klid na stanovišti" zvolili rozhodčí asfaltovou cestu vedoucí lesním porostem, kterou původně vybudovala pohraniční stráž, protože jsme se nacházeli jenom pár set metrů od státní hranice s Německem. Les na který jsme měli od stanu výhled byl prý už za hranicemi.  Nešel jsem s Jindrou na jejich stanoviště ani jsem nešel dělat honce do leče, ale zůstal jsem stát se skupinkou dalších čumilů kousek od posledního psa, kterým byl hnědák německého křepeláka. Během pohybu honců v leči každý z vůdců dvakrát vystřelil z brokovnice, také vůdce křepeláka střílel a pak vybitou zbraň hodil na rameno. Psa měl uvázaného na pracovním vodítku
Po návratu do stanu jsme se všichni vydali k autům a na cestu do kempu, kde jsem si připravili večeři pro nás i pro "Arwen". Jindra se synem a jeho přítelkyní se vydali do kulturního domu v Lipové na společenský večer, ale my jsme se rozhodli, že zůstaneme v kempu a půjdeme brzy spát abychom si odpočinuli před dlouhou cestou domů, která nás čekala v neděli. Helgu vzal Jindra s sebou aby ji nechal spát v autě na které je zvyklá.

V neděli ráno byla mlha hustá jako mléko, trávu pokrývala silná rosa, ale vypadalo to, že až se mlha zvedne a rozpustí tak bude hezký pozdně letní den. S Jindrou a Helgou jsme se rozloučili předtím než odjeli na Mýtinu. "Arwen" i Helgu jsme ještě společně vyfotografovali, bylo 16. září a ten den měly páté narozeniny.

Dvě sestry ICH, CH Heda Jifex "Arwen" a CH Helga Jifex v den svých pátých narozenin (16. září) ve stebnickém kempu

 Ještě jsme se trochu zdrželi v kempu balením našich věcí a pak jsme se ještě rozhodli zajet do obce Doubrava, kde jsme si chtěli vyfotografovat krásně udržované hrázděné domy, které jsou pro tento kout naší země naprosto typické. Mlha byla už trochu řidší když jsem pořizoval fotografie vesnické architektury v Doubravě a tak se obrázky opravdu povedly. Teprve potom jsme se vydali na cestu směr Ivančice.

Hrázděné domy v obci Doubrava

Po projetí Stebnicí padl můj zrak na místo, kde jsme včera odpoledne ukončili naše účinkování na MMŠ a zaznamenal jsem, že tam stojí skupina aut a mezi nimi jsem poznal také Fiat Jindrova syna Miloše. Aniž bych moc přemýšlel, odbočil jsem s Berlingem na polní cestu a zastavil. "Arwen" jsme nechali v autě a vydali jsme se za Jindrou, který měl jít za chvilku na "vlečku se srstnatou". Právě dokončil vlečku vpravo od stohu slámy špringr, který běžel před Jindrou a Helze  zakládal Alois Havrlant vlečku s králíkem vlevo od stohu. Stejný rozhodčí založil stejnou "vlečku" pro Helgu jako včera pro "Arwen". Zpovzdálí jsem sledoval jak Jindra vypouští Helgu na vlečku a čekal, že se za chvilku vrátí s králíkem. Nebudu to nijak natahovat. Helga s Jindrou dopadli na úplně stejné "vlečce" založené stejným rozhodčím stejně jako "Arwen" a já. Jindra Helgu odvolal pro zdravotní indispozici. Jindra byl velmi smutný. "Tu fenu jsem nikdy v životě nemusel nasazovat dvakrát", kroutil hlavou a bylo vidět, že nechápe co se stalo. Jindrův syn Miloš sledoval práci Helgy na "vlečce" ze stohu, takže viděl až na její konec a když slezl zpět dolů tak nám řekl, že vlečka byla natažena až za zarostlou strouhu ze které jsme my nahoře viděli jenom koruny vzrostlých osik. Helga došla vždy po každém nasazení jenom ke strouze a odtud se po krátkém hledání vrátila. Naprosto stejná disciplína vyřadila z MMŠ 2012 "Arwen" i Helgu a určitě to nebylo tím, že to jsou sestry a že měly v neděli 16. září páté narozky.
Jindra byl úplně zdrcený a nešťastný, chvíli jsme ještě s ním, s Helgou, Milošem a Jiřinou postáli u auta a pak jsme se definitivně rozloučili a  rozjeli se opačnými směry. Fenclovi se vydali na Mýtinu aby si vyzvedli od vrchního rozhodčího průkaz původu Helgy a my jsme zamířili domů, na Moravu, do Ivančic, k naší smečce.

Zdeněk Šilberger
Chovatelská stanice Ivančice