Už se mi asi nepodaří zjistit přesné datum, ale pro účely tohoto vyprávění bude stačit, když napíši, že to bylo ve druhé polovině 70. let minulého století, když jsem přišel do kotelny Střední zemědělské technické školy v Ivančicích a tam uviděl poprvé v životě welššpringršpaněla. Na zemi tam sedělo červenobílé štěňátko s dlouhýma ušima, zkráceným ocáskem a nádherně pihovatým nosem. Byl to „Lux“, přesněji tedy vlastně „Lin z Černé seče“, a jeho majitelem byl otec mého nejlepšího kamaráda Luboše, pan Bohumil Mařík, školník ve jmenované škole, ale hlavně myslivec, jehož prostřednictvím jsem se k myslivosti dostal i já.
Lux byl welššpringršpaněl, který dělal čest svému plemeni. Jenom to, že pan Mařík měl psa především pro výkon myslivosti, bylo příčinou, že se tento jedinec nikdy neukázal na žádné výstavě a nestal se z něj chovný pes. "Luxova" lovecká vášeň byla opravdu na úkor poslušnosti a o jeho výkonech se vyprávělo v našem sdružení velmi dlouho. Podzimní zkoušky složil "Lux" prakticky sám a ještě při tom stačil leccos naučit svého vůdce. Jako kluci jsme s "Luxem" zažili nejedno dobrodružství, které by stálo za vyprávění.
 |
| Lin z Černé seče "Lux" |
Dalším welššpringršpanělem vstupujícím do mého života byla fena Anita od Bílé břízy, kterou jsem si přivezl domů v únoru 1990 od pana Růžičky z Moravské Třebové. Bylo mi něco přes dvacet let a můj život s WSS začal psát kapitolu, která trvá do dneška. Když jsem si k panu Růžičkovi pro štěňátko jel, požádal jsem paní MVDr. Marii Šerou, aby mi pomohla s jeho výběrem. Byla v té době již zkušenou vůdkyní psů a chovatelkou malých münsterlandských ohařů a drsnosrstých jezevčíků, a tak ráda pomohla takovému „zelenáči“, jako jsem byl já. A musím říci, že mi pomohla mockrát i později a naše přátelství je stále živé.
Když se na to dívám s časovým odstupem, který dnes už mám, tak musím přiznat, že Anita více učila mne než já ji, ale jako tým jsme byli dobří. V roce 1993 jsem Anitu uchovnil a nakryl psem Erg de la Font de Se, kterého měl ve svém majetku tehdejší poradce chovu WSS pan František Liml z Kostelce nad Orlicí. Zároveň jsem si zaregistroval chovatelskou stanici s názvem „Ivančice“.
Jednu fenku z prvního vrhu si u mě vybral Dr. Yannos Christoa, který v té době v Brně dokončil studium veterinární medicíny a chystal se k návratu do své vlasti na středomořský ostrov Kypr. Tím štěňátkem byla Alyna Ivančice a ve věku necelých 10 měsíců se svým páníčkem opravdu na Kypr odletěla. Stala se tak historicky třetím jedincem WSS na tomto ostrově. Její dva předchůdci pocházeli také z tehdejšího Československa, byli to Kiki od Štědrého potoka a Hektor Vyšoháj. S Dr. Christoa jsem v kontaktu až do dnešní doby, i když dnes už ani zdaleka ne tak intenzivně jako v polovině devadesátých let, kdy jsem na Kypru několikrát pobýval právě v souvislosti s chovem a výcvikem loveckých psů.
V roce 1994 přibyla k Anitě ještě Bára Ivančice, fenka z jejího druhého vrhu, jejímž otcem byl Tobby von Snellestein, nádherný pes importovaný z Holandska, jehož majitelem byl pan JUDr. Svoboda z Brna. Od té doby jsme už byli zcela regulérní smečkou. Bára měla, bohužel, nález DKK, který ji vylučoval z chovu, a proto prožila většinu svého dlouhého a šťastného psího života ve spřátelené rodině, v malé vesnici nedaleko Ivančic.
Přelomovým rokem v mém životě, a to jak osobním, tak kynologickém, byl zcela určitě rok 1997, kdy naše smečka zaznamenala velké množství přírůstků. Některé z nich byly dlouhodobě plánované a očekávané a některé byly neplánované a zcela neočekávané. Tím očekávaným byla fenka WSS Cira Jifex "Kety", kterou jsme si v srpnu přivezli od pana Jindřicha Fencla z České Břízy, a tím méně očekávaným byla slečna Petra Šturmová (dnes paní Petra Šilbergerová), se kterou od léta toho roku tvoříme společnou smečku. Spolu s Petrou přišel do smečky také první pes WSS v CHS Ivančice, chovný pes Erny Jikran "Endy".
V dubnu 2009
Zdeněk Šilberger
Žádné komentáře:
Okomentovat